Vzpomínky na internet

Už nikdy nebudu důvěřovat úsudku mého minulého já

21. února 2017 v 21:31 | Imaginární přítelkyně
Znáte takovou tu touhu přečíst si knihu, kterou jste četli v rané pubertě? I když víte, že se Vám dnes už nebude líbit, protože přecejen literatura pro děti okolo dvanácti let (většinou) není na stejné jazykové i obsahové úrovni jako literatura pro dospělé, ale přesto Vás ta zvědavost úplně spaluje. Nemůžete si pořádně vzpomenout, jak ten příběh dopadl, jak probíhal, nebo na jiné detaily, které za každou cenu právě teď musíte vědět. Nebo si pamatujete, jak se Vám líbila a chcete se vrátit do svého dětství.
Přesně toto se stalo i mě. Tedy, s jednou malou odchylkou - nejednalo se o knihu, ale o fanfikci. Vlastně s dvěma malými odchylkami - nejednalo se o jedno dílo, ale rovnou o tři.

JJ znovu a líp... nebo hůř?

18. října 2016 v 22:09 | Imaginární přítelkyně
Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky... Tímhle příslovím jsem se nikdy neřídila a ani u časopisu JJ tomu není jinak. Zvítězila má zvědavost nad rozumem.
A tak zde sedím, s notebookem na klíně, vedle mě leží obrázek Vaďákovy hlavy propalující mou zeď (vážně nevím, co mu udělala) a já se pomalu připravuji na nejhorší.
Minule jsem se pokoušela odhadnout, jak se může časopis zavděčit své cílové skupině, dnes se pokusím více zaměřit na své vlastní pocity. Výhoda tkví v tom, že jsem druhé číslo ještě ani neotevřela, takže mé rozhořčené výlevy budou čerstvé a nepoznamenané rouškou času. Nebudu mít tolik prostoru vydýchat to, co si na nás tentokrát tvůrci přichystali, tak snad mě omluvíte, pokud občas nebudu příliš objektivní. Jdeme se na onu řeku - tedy spíše bažinu - podívat blíže.

Názor na JJ časopis

17. září 2016 v 15:52 | Imaginární přítelkyně
Když jsem se dozvěděla, že bude vycházet časopis psaný youtubery, byla jsem k tomuto projektu skeptická. Přeci jen, youtubeři nejsou spisovatelé, navíc když budou dohromady splácané holčičí a chlapecká témata, bude to jen jedna velká patlanice, ze které si každý čtenář oblíbí jednu, dvě rubriky a kvůli pár stránkám bude vyhazovat nemalé peníze. Postupně jsem začala získávat větší a větší důvěru a říkala jsem si, že to třeba nebude tak špatné. Po přečtení rubrik na stránkách časopisu jsem našla i pár takových, které by mohly být i zajímavé.
Ze zvědavosti jsem si jeden výtisk taky pořídila, i těch 60 Kč jsem do něj investovala. Cestou na zastávku jsem ho otevřela na článku Martina Roty a raději hned zase zavřela. Onen článek byl kratší než maturitní slohové práce! Ani jsem nepředpokládala, že by to u jiných článků bylo jinak. Velké zklamání. Do tohoto časopisu šli většinou lidé s maturitním vzděláním nebo ti, kteří se chystají brzy maturovat, a nejsou schopní sepsat o daném tématu více než pár vět? Proč se tedy do něčeho takového pouštějí?
Jistě, napadlo mě, že dnešní mládeži kratší články budou vyhovovat více než ty dlouhé, takže je to velice dobrý tah. Ale asi budu na tuto "drobnost" prskat dál, racionální myšlení sice důvod krátkých textů chápe, pocitově mě to však stále irituje.
Přesto jsem se snažila na časopis pohlížet jako na tiskovinu pro o hodně mladší čtenáře, než je má maličkost. Přecijen je hloupost, abych ho hodnotila dle toho, co se líbí mé věkové skupině, když je cílený na někoho úplně jiného. Nepomohlo to. Stejně mám ke spoustě článkům své výhrady. Tak se pusťme do rozboru časopisu JJ.
Ještě malá poznámka - délku článků jsem nakonec krapet podcenila, spočítala jsem si počet slov u Martinova Tech-news a dostala se k necelým třem stovkám. Což je o kousíček více než limit u maturitních slohovek.

Debilita lidstva stoupá

2. ledna 2015 v 14:21 | Imaginární přítelkyně
Jako každý den i dnes projíždím Facebook. A na co nenarazím? Na článek z tn.cz (postoval ho Asasire Toyotomi). Dobrá, ještě předtím jsem viděla status Martina Roty, ale z toho jsem moc nevydedukovala, takže jsem byla celkem ráda za ten článek. Většinou Novu a vše kolem ní beru s nadhledem (nebo s posměchem, záleží na situaci), ale tentokrát nemám, co bych vytknula.
Ve stručnosti jde o to, že kluci z TvTwixx se o Silvestru asi nudili, a tak se rozhodli, že si užijí trochu srandy. Taková petarda v autobuse je perfektní zábava, ne?

Rudá je prostě cool

9. prosince 2014 v 10:01 | Imaginární přítelkyně
Nákupní centra a obchody už nám hlásí, že za chvíli jsou tu Vánoce. Vážně, taková Vaňkovka v Brně to dávala najevo už na konci října. Měli byste si sakra konečně uvědomit, že v této době máte mít vánoční náladu, klid v duši, být na všechny jak lízátko a hlavně nakupovat! Proč jste to ještě nepochopili?
Ostatně, Facebook Vám k tomu dopomůže. Tedy, jestli ho vůbec máte a navštěvujete ho dostatečně často. Jestli ne... Mno, pak jako byste neexistovali a nějak se nemáme o čem bavit. Běžte se raději zavřít do jeskyně a zavřete za sebou dveře od civilizace.

Facebook mění podmínky... a lidská hloupost se stupňuje

30. listopadu 2014 v 22:06 | Imaginární přítelkyně
Téměř každý v dnešní době využívá sociální sítě (ano, sociální síť je i e-mail, věřte-nevěřte!) a ve většině případů se jedná především o Facebook. Určitě i vám nedávno zasvítila červená jednička (či vyšší číslo) u upozornění. Po jeho rozkliknutí na nás čekala zpráva: "Používáním našich služeb k 1.lednu 2015 vyjadřujete svůj souhlas k aktualizovanými podmínkami, bla, bla, bla."
Nikoho z nás to netěší, mně je to upřímně celkem u černé díry v tunelu, protože snad každý víme, že Facebook prodává naše údaje FBI, CIA a dalším iluminátským organizacím, protože prostě může. Amerika.
A teď bude naše údaje ještě prodávat reklamním společnostem, abychom mohli získávat lepší, úžasnější, dokonalejší, zkrátka naprosto cool reklamy vyrobené nám na míru. Máte rádi růžové poníky s puntíkama? Od ledna jich budete mít plný Facebook. Co se vám na tom nelíbí? Mně to přijde naprosto skvělé! Jen teda moje peněženka protestuje, ale kdo by ji poslouchal...

Žárlivost

25. listopadu 2014 v 21:48 | Imaginární přítelkyně
Za ty tři týdny, co jsem nenapsala žádný článek, se vyskytlo spoustu témat, u kterých jsem se rozčilovala, které jsem chtěla sepsat. Jenže než jsem se ke psaní dostala, moje emoce vyprchaly a já nějak postrádala onen výlev pocitů, ze kterých bych vycházela. V panelech prohlížeče mám ale stále otevřeny asi tři články, které jsem chtěla rozebírat, tak se k nim třeba někdy dostanu.
Asi před pěti minutami jsem narazila na jedno přiznání. Jop, uhádli jste správně, jedná se o přiznání z Facebookové stránky, kterých se vyrojilo za svého času obrovské množství a snad všechny skupinky lidí mají své "Přiznání". Já se poprvé setkala s tímto trendem u přiznání různých universit, ale postupně jsem necházela i jiná. Přiznání holek, kluků, cosplayerů, veganů, youtuberů, záchodových mís...

10 rozdílů mezi holčičkou a dámou

4. listopadu 2014 v 21:05 | Imaginární přítelkyně
Každý, kdo sleduje Raega na Facebooku, ví, jaký typ příspěvků většinou vytváří. O lásce, o tom, jak by se kluk měl k holce chovat, jak by se měla holka chovat ke klukovi, jak vidí vztahy a tak dále a tak dále...
Dřív mi ty na Facebookovou zeď dlouhé texty přišly zajímavé, většinou jsem souhlasila a přiznám se, že jako většina jeho fanynek jsem se nad nimi rozplývala. Dnes už to vidím trochu střízlivěji (jako snad všechno). Je to zvláštní, ale teď už mi ty "kecy" přijdou dost naivní. Často přemýšlím, jestli to autor myslí upřímně, nebo to všechno píše kvůli fanynkám. Chtěla bych věřit, že myslí opravdu vážně, ale nějak mi to nejde.
Ale to není důležité. Alespoň ne teď a pro tento článek. Dnes se zaměřím na jeden jeho příspěvek, který mě celkem překvapil a vyvodil ve mně různé emoce. Ať si o Raegových myšlenkách myslím své, většinou dávají smysl a jsou relativně rozumné. Tentokrát se mu to opravdu nepovedlo. Pojďme se podívat na jeho seznam 10 rozdílů mezi holčičkou a dámou ve vztahu.

Vánoce každý den?

2. listopadu 2014 v 16:49 | Imaginární přítelkyně
Včera jsem psala článek, na který mě přivedlo video Martina Roty s názvem "Tagy". Jen tak mimochodem jsem se zmínila i o zahlcenosti youtube asky. Dnes bych chtěla mluvit o dalším typu videí, kterých sice (naštěstí) není tolik, o to nezajímavějšími mohou být.
Narážím na unboxingy, nebo také rozbalovačky, jak si autoři název videí často rádi počešťují. Je totiž velice zábavné půl hodiny (někdy i více) sledovat, jak si youtuber rozbaluje balíček plný sladkostí, her, sladkostí, kondomů, chipsů, plyšových medvídků a v neposlední řadě sladkostí.

Taguješ, tagujete, tagujeme

1. listopadu 2014 v 19:08 | Imaginární přítelkyně
Toto je článek související s videem Martina Roty: Tagy (doporučuji nejdříve shlédnout ono video).
Poslední dobou se s tagy opravdu roztrhl pytel. Každý, kdo alespoň trochu sleduje československou youtube scénu, si toho určitě všimnul. Některé jsou zajímavé, některé méně, ale ať je to tak nebo tak, stále je jich prostě moc. I youtubeři sami by si měli uvědomit, že pokud za poslední dobu polovinu z jejich natočených videí nebo dokonce i více tvoří tagy, něco je špatně.
 
 

Reklama