Kniha pro neklidné spaní

2. ledna 2017 v 15:53 | Imaginární přítelkyně |  Životní sitcom
Také rok co rok bojujete s vymýšlením potenciálních dárků, které by Vám mohl Ježíšek nadělit pod stromeček? Mně se letos tento problém naštěstí vyhnul. Měla jsem totiž ne příliš krátký seznam knih, které by mi uděly opravdu radost, které jsem si zamilovala a chtěla je stůj co stůj mít ve své knihovničce, nebo takové, co bych si velice ráda přečetla. Mezi těmi ve zmíněné druhé kategorii si hověla i kniha Utěšitelky od Ruth Hallo. Už je to nějaký ten pátek, co mě zaujala anotace tohoto díla, a ač tento žánr příliš nečtu, má zvědavost ohledně tématu knihy byla větší.

Ježíšek nezklamal, opravdu jsem si mohla jeden výtisk pod jehličím rozbalit. A ještě ten den večer jsem se pustila do čtení (pravda, bylo těžké rozhodování, kterou z darovaných knih mám vzít do ruky jako první). Anotace je opravdu výmluvná, díky ní Vás děj příliš nepřekvapí. To ale neznamená, že čtení není šokující a že Vámi nebudou cloumat různorodé emoce.
Kniha se zaobírá tématem, které není příliš známé, naopak je snaha ho naprosto utajit, smazat ze světa, nebo minimálně pozměnit důležitá a základní fakta tak, aby se hodila "těm nahoře" a běžné lidi příliš nepohoršovala. Jednoduše docílení jednoho jediného - aby Japonsko nebylo pošpiněno touto černou částí jejich dějin. Bohužel se k utajování nestaví jen ostrovní stát, ale všechny země, které chtějí být s Japonskem zadobře - včetně těch, ze kterých pocházejí postavy příběhu.
Samotný název knihy je dostatečně výmluvný, tedy pro ty zasvěcené. Těch v našich končinách asi nebude příliš, ani já nebyla výjimkou, než jsem poprvé narazila na existenci této knihy. Pro neznalce může vyvolávat dojem, že se bude jednat o erotiku, psanou pornografii. Vždyť obálka knihy k tomu svým způsobem vybízí. Pravděpodobně je napadne, že kniha sleduje osudy jedné nebo více kurtizán/lehkých žen/prostitutek/děvek/kurev - říkejte jim, jak chcete, děj bude nacpán k prasknutí sexem na tisíce způsobů, možná se dozvíme i skryté pocity a myšlenky žen nejstaršího řemesla. Už si přesně nepamatuji, co mně se honilo hlavou při prvním pohledu na obálku, ale nepřekvapilo by mě, kdyby to byla právě představa popsaná výše. Tedy, nedá se říct, že by byla příliš vzdálená pravdě. Ona pravda je však tak šokující, že na nějaké nadržené myšlenky rychle zapomenete. Pokud ne... Inu, každý asi máme nějakou tu úchylku.
Děj je zasazen do Číny, do doby Nankingského masakru, druhé světové války a doby po ní. Mapuje celkem dlouhé období světových dějin, ale má ke své volbě dobrý důvod - sledujeme totiž celký život jedné z utěšitelek.
Co tedy tyto utěšitelky jsou nebo byli a z jakého důvodu je jejich příběh tak šokující a utajovaný? Opravdu se jednalo o ženy prodávající své tělo. Podstatné však je, že celá jejich "kariéra" byla nedobrovolná. Korejské, čínské, nebo i tchaj-wanské ženy byly unášeny do utěšitelských stanic, kde se na nich dosyta mohli vyřádit japonští vojáci. Patnáct denně, jen to fikne, nezáleželo, jestli ta krev všude kolem je menstruační nebo ze zranění, které dívce způsobil nějaký předchozí "požitkář". Bití (často až do bezvědomí) k tomu všemu samozřejmě patřilo. Jako správné lehké ženy i utěšitelky dostávaly za svou tvrdou práci plat. Nejvystižnější pravděpodobně bude krátký úryvek z knihy:
"Dostávaly jsme také zaplaceno, ovšem z toho mála, co jsme obdržely, jsme si musely platit skrovnou stravu, ošacení, mýdla a všechno ostatní, co jsme potřebovaly. Nakonec nám zbývaly spíše dluhy než peníze."
Na utěšitelské stanici platily určitá pravidla, která se zde dodržovala asi jako zákaz kouření a pití alkoholu mladistvím v našich končinách. K těmto předpisům platilo i používání kondomů a zákaz pití alkoholu. Pokud vojáci tyto předpisy porušily, mohli nastat například tyto situace: Voják byl agresivnější než obvykle (při požití zmíněného alkoholu) nebo utěšitelka otěhotněla (při nepoužití kondomu). První situace se přešla bez povšimnutí, ta druhá se řešila mnohem hrůzněji. Staniční lékař odstranil plod (samozřejmě aniž se zeptal na názor matky) a následně na dívku řval, jak si mohla dovolit počít dítě s příslušníkem carské armády. Tato procedúra se neobešla bez zuřivého bití do obličeje. A ještě ten den k oné nešťastnici posílali další vojáky.
Utěšitelská stanice zkrátka nebyla procházkou růžovou zahradou, ale kdybyste si snad mysleli, že útěkem hlavní hrdinky jsme se dočkali šťastného happyendu, jste na obrovském omylu. Došlo k němu už na straně 92 z 239, což Vám může trochu napovědět. Druhé peklo pro utěšitelky nastalo poté, co se dostaly šťastně domů (tedy pokud se dostaly šťastně domů). Pokud by se totiž jejich okolí o tomto zážitku dozvědělo, bez otázek by je zavrhlo, zlinčovalo a už nikdy by je nepřijalo mezi sebe. Může za to konfuciánské myšlení, které bylo skrz na skrz prolezlé společností. To nařizovalo znásilněným dívkám a ženám, aby spáchaly sebevraždu, jinak zostudí celou jejich rodinu. Smrt je totiž menší zlo než obcovat s někým jiným než s manželem. A provdat se bez panenské blány? To už vůbec nešlo. Rodina by je vyhnala vzteky, že si něco takového vůbec mohly dovolit.
A tak můžeme sledovat boj jedné z uprchlic se svou minulostí a její snahu znovu navázat tam, kde její život věznitelé zpřetrhali. Není to jednoduchá cesta, její první útěk není zdaleka poslední a vždy, když se zdá, že našla konečně klid a mír, se jí život zas a znovu překotí vzhůru nohama. A k horšímu, samozřejmě.
Na stará kolena konečně hrdinka dostane možnost bojovat za svou spravedlnost, získat alespoň kousíček uznání a přiznání Japonska o jeho nemalé účasti na vině.
Tuto hrdinčinu poslední válku s osudem můžeme sledovat paralelně s vyprávěním jejího dosavadního života jakožto utěšitelky a bývalé utěšitelky. Společně s tím nahlížíme do seznamování se s tímto tématem jednou Evropankou, která by ráda o jejím osudu a osudech mnoha dalších napsala akademickou práci. Skrze ni poznáme příběhy dalších obětí japonských živočišných pudů a právě ona dovede celou věc k soudu.

Napsala jsem o ději knihy mnohé, rozhodně však ne dost na to, aby mému čtenáři mělo připadat, že nemá cenu se po díle shánět. I já sama tušila, co se nevyhnutelně musí stát, přesto mě to nijak nepřipravilo na onen šok a znechucení, když na ten moment přišla řada. Propojení tří dějových linek je krásně přirozené a vše do sebe zapadá jako ozubená kolečka v hodinkách.
Ze začátku mi styl psaní příliš neseděl, nelíbil se mi a nebýt mé zvědavosti ohledně děje, pravděpodobně bych hodila knihu do kouta už po několika stránkách. Naštěstí tento nedostatek byl buď jen zdání, nebo zkrátka nepovedený začátek, protože zbytek knihy je i z jazykového hlediska skvěle napsaný a čte se jedním dechem.
Takže ač jsem spíše na fantastickou literaturu, musím Ježíškovi ještě jednou poděkovat, že mi umožnil do světa utěšitelek nahlédnout (naštěstí opravdu jen na papíru). Doporučila bych tuto knihu snad každému. Sexuální scény nejsou popisovány dopodrobna, brutálních scén je tam minimum, takže kniha se hodí i pro slabé žaludky. Skoro mě až mrzí, že se autorka více nezaměřila na život v utěšitelské stanici, tato příběhová část je opravdu velmi krátká, na druhou stranu následující život byl tak zajímavý, že by byla škoda, kdyby se do knihy nedostal.

Pokud tedy sháníte nějaké zajímavé čtení na studené zimní večery, zkuste se po knize podívat. Doporučuji číst u krbu, zahrabat se do teplé deky a pořídit si do blízkosti nějakého huňatého psa, do jehož kožíšku můžete zabořit nos a který vás olíznutím vrátí do reality a bezpečí, že se nacházíme v Evropě, daleko od konfuciánské Číny.






Přečtěte si také:
(podstatní autoři fantasy literatury)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 2. ledna 2017 v 22:06 | Reagovat

Bojuji s pokušením si knihu ihned zakoupit a přečíst!

Představa, že by nějaké mé expřítelkyni nařídili sebevraždu, se mi docela zamlouvá. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama