Září 2016

Mary Sue z masa a kostí...

25. září 2016 v 21:19 | Imaginární přítelkyně |  Životní sitcom
... a přeci nereálná.
Moje maličkost má do jakékoliv Mary Sue daleko. Nejsem nejkrásnější, nejodvážnější, nejchytřejší, nejmazanější, nejsilnější, nejlepší ve všem, na co sáhnu, z celého širého okolí. Dá se říct, že příliš nevynikám v ničem - nebo jsem alespoň v životě na žádnou činnost nepřišla. Dřív jsem věřila tomu, že umím opravdu dobře psát, dnes už se i na tuhle mou dovednost dívám střízlivěji. Vidím, že umění psát na mé úrovni není nijak výjimečné. Přesto když si přečtu nějaké své starší dílo, jsem fascinovaná, jak úžasně, poutavě a květnatě jsem dokázala popisovat, rozvíjet danou situaci. Pravda, příběhy byly většinou mdlé, až příliš inspirované mými oblíbenými knihami/seriály, co jsem v tu dobu zrovna četla/sledovala, ale styl psaní mého mladšího já (a teď mluvím o věku 13-15 let) mě fascinuje. Dnes bohužel už tak dobré výkony podat neumím, ač mě to mrzí. Velký podíl na tom má fakt, že má dnešní slovní zásoba je jen zlomkem, vzdáleným odrazem mé slovní zásoby z dob minulých.

Láska kočičí

25. září 2016 v 12:42 | Imaginární přítelkyně |  Životní sitcom
Říká se, že kočky jsou svéhlavé, mazlí se jen tehdy, když sami chtějí, ale u většiny z nich to není příliš často. Svůj dům pokládají opravdu za svůj, nikoliv člověčí, dvounožci jsou pro ně domácí mazlíčci a sluhové. Nežiji v kočičí společnosti příliš dlouho, něco málo přes dva roky, ale zatím s těmito tvory mám úplně jinou zkušenost.

Názor na JJ časopis

17. září 2016 v 15:52 | Imaginární přítelkyně |  Vzpomínky na internet
Když jsem se dozvěděla, že bude vycházet časopis psaný youtubery, byla jsem k tomuto projektu skeptická. Přeci jen, youtubeři nejsou spisovatelé, navíc když budou dohromady splácané holčičí a chlapecká témata, bude to jen jedna velká patlanice, ze které si každý čtenář oblíbí jednu, dvě rubriky a kvůli pár stránkám bude vyhazovat nemalé peníze. Postupně jsem začala získávat větší a větší důvěru a říkala jsem si, že to třeba nebude tak špatné. Po přečtení rubrik na stránkách časopisu jsem našla i pár takových, které by mohly být i zajímavé.
Ze zvědavosti jsem si jeden výtisk taky pořídila, i těch 60 Kč jsem do něj investovala. Cestou na zastávku jsem ho otevřela na článku Martina Roty a raději hned zase zavřela. Onen článek byl kratší než maturitní slohové práce! Ani jsem nepředpokládala, že by to u jiných článků bylo jinak. Velké zklamání. Do tohoto časopisu šli většinou lidé s maturitním vzděláním nebo ti, kteří se chystají brzy maturovat, a nejsou schopní sepsat o daném tématu více než pár vět? Proč se tedy do něčeho takového pouštějí?
Jistě, napadlo mě, že dnešní mládeži kratší články budou vyhovovat více než ty dlouhé, takže je to velice dobrý tah. Ale asi budu na tuto "drobnost" prskat dál, racionální myšlení sice důvod krátkých textů chápe, pocitově mě to však stále irituje.
Přesto jsem se snažila na časopis pohlížet jako na tiskovinu pro o hodně mladší čtenáře, než je má maličkost. Přecijen je hloupost, abych ho hodnotila dle toho, co se líbí mé věkové skupině, když je cílený na někoho úplně jiného. Nepomohlo to. Stejně mám ke spoustě článkům své výhrady. Tak se pusťme do rozboru časopisu JJ.
Ještě malá poznámka - délku článků jsem nakonec krapet podcenila, spočítala jsem si počet slov u Martinova Tech-news a dostala se k necelým třem stovkám. Což je o kousíček více než limit u maturitních slohovek.

Příbuzné si člověk nevybere

4. září 2016 v 16:02 | Imaginární přítelkyně |  Životní sitcom
Rodina by měla být společnost lidí, kteří nám jsou nejbližší. Bohužel to tak nefunguje a mnohdy nám spíše ztrpčují život. Povinné návštěvy, oslavy, které nakonec stejně končí hádkou, nebo kam už vaši příbuzní jdou naštvaní, protože "menší výměnu názorů" už jste stihli při jejich přípravách.
Příbuzní jsou zkrátka radost, koření života, bez kterého byste se klidně obešli.