Útrapy dneška

18. ledna 2015 v 19:06 | Imaginární přítelkyně |  Životní sitcom
Možná jste si někteří všimli, že se nacházíme v těžkých dobách. Tyto etapy se v životech spousty z nás vyskytují každého půl roku. Jsou to měsíce plné mučení, nářků, kdy teče proudem krev, pot i slzy. Zmítají námi emoce, adrenalin stoupá do výše, občas se vyskytne nějaká ta sebevražda. Smutné časy, lidé umírají a pokud neumírají, umírají alespoň obrazně, jelikož jejich duše, kreativita, jejich podstata... To vše je nekompromisně zakopáváno do země. Nikdy nevíte, kdy to přijde. To zoualství, ta touha utéct, se vším praštit, vzít nohy na ramena a odejít pryč. Daleko, kam vás ono týrání nedostihne. Najednou se vám zdají krumpáče a lopaty jako ten nejlepší nápad, poslední záchrana, když už po ruce nejsou žádné zbraně.

V tyto chvíle nezáleží na počtu cifer na vašich účtech, na finančním zázemí vaší rodiny, pouze se snažíte sesbírat co nejvíce informací, které by vám pomohly přežít a provedly vás tou nejjednodušší a nejkratší cestou ke konci. Tentokrát se i Wikipedie zdá jako skvělý nástroj, ač to je snad ta nejhorší volba, kterou v tu chvíli učiníte. Ale každý si tím musí projít, každý musí zjistit sám, že tenhle zdroj vás jen zatáhne zpět do pekel. Prodlouží vám utrpení, agónii, zvětší bezradnost. Najednou máte pocit, že pokud nepomůže Wikipedie, tak už nic, neexistuje nic, co by vás zachránilo. Uchylujete se ke Googlu. Lepší, mnohem lepší volba, to zjišťujete velice brzy. Ne vždy to platí, občas si i zde můžete velice tvrdě rozbít ústa. Ale i tak to zkoušíte.
Zkoušíte... Nic jiného vám nezbývá. Třikrát a dost. Tři pokusy, tři šance. Nesmíte prohrát, nesmíte se vzdát. Přesto je velice tenká hranice mezi odhodláním jít si za svým a zhroucením...
Pokud jste to stále nepochopili, mluvím samozřejmě o zkouškovém období.
Spadla jsem do něj i já. Už potřetí. Takže se (občas) snažím i učit. Není však nic příšernějšího, než když se nemůžete vůbec soustředit na text, na jeho myšlenku, na poselství, které se vám snaží vtlouct do hlavy, ale vaše pozornost stále odbíhá naprosto jiným směrem. Ne, teď nemyslím obsah internetu, nový příspěvek na Facebooku nebo touhu vědět, jak sakra skončí ten rozkoukaný seriál. Mluvím o něčem daleko horším, čemu neutečete, protože na to neustále hledíte - gramatické chyby. Tedy, především v interpunkci.
Vážně, když neustále nacházíte v textu gramatické chyby, nedokážete se soustředit na obsah. Tedy, alespoň já ne. Pořád v hlavě řeším, jak můžou nechat projít do oběhu vysokoškolskou učebnici, která neprošla korekturou. Vlastně ji předtím, než byla vydána, očividně nečetl vůbec nikdo, protože se v textu nachází i chyby, kterých by si všimnul každý čtenář (tedy každý, kdo rozumí českému jazyku). Například zdvojení zájmen a podobné hlouposti, které se při psaní souvislého textu stávají. Stačí jedno jediné přečtení, aby byly objeveny, ale zde se očividně nic takového nestalo. Jak je to jen možné?
Dobrá, teď se koukám - na zadní straně je jasně napsáno: "Neprošlo jazykovou úpravou." Má chyba, měla jsem si tohle zjistit dřív, než jsem začala psát článek. Na faktech to však nic nemění.
Víte, kdyby to byl případ jen těchto skript, řeknu si, že vydavatel by se měl stydět, že dovolil dát do oběhu knihu, která neprošla korekturou, budu se mlátit do hlavy, ať už se sakra soustředím na text a ne na hloupé chyby, a pokusím se nechat to být (což by se mi stejně nepodařilo). Problém je ten, že obdobné chyby se vyskytují například i v beletrii, kde je ještě na konci napsáno jméno korektora. Jak je to možné? Může mi na to někdo logicky odpovědět?
Nejsem dokonalá, nemám perfektní češtinu (ač bych si to přála a snažím se na tom pracovat), ale nechávat v knihách takové množství pravopisných nebo gramatických chyb? Nebo ještě hůř - překlepů ("jsem" - "jsme" je typický příklad)?
Achjo. Člověk aby si korekturu dělal sám. Ale co, občas nějaký ten červený škrtanec uprostřed stránky bude alespoň originální a třeba tím kniha získá větší hodnotu na aukru.
"Prodávám knihu Ninža druhého patra. Zn. Vlastní korektura, neprýzní povědomí o češtině Vašeho dítěte!"
Mno, možná to není tak špatný nápad. Tak já si jdu vyhledat v soukromé knihovně nějakou novodobou knížku, kterou bych mohla "počmárat"... Počkat, ono je zkouškové... Sakra, to zase příští zkoušku budu opakovat...

Vaše
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama