Žárlivost

25. listopadu 2014 v 21:48 | Imaginární přítelkyně |  Vzpomínky na internet
Za ty tři týdny, co jsem nenapsala žádný článek, se vyskytlo spoustu témat, u kterých jsem se rozčilovala, které jsem chtěla sepsat. Jenže než jsem se ke psaní dostala, moje emoce vyprchaly a já nějak postrádala onen výlev pocitů, ze kterých bych vycházela. V panelech prohlížeče mám ale stále otevřeny asi tři články, které jsem chtěla rozebírat, tak se k nim třeba někdy dostanu.
Asi před pěti minutami jsem narazila na jedno přiznání. Jop, uhádli jste správně, jedná se o přiznání z Facebookové stránky, kterých se vyrojilo za svého času obrovské množství a snad všechny skupinky lidí mají své "Přiznání". Já se poprvé setkala s tímto trendem u přiznání různých universit, ale postupně jsem necházela i jiná. Přiznání holek, kluků, cosplayerů, veganů, youtuberů, záchodových mís...

Mno, je jich víc než dost, už to ani není vtipné a většinou se to jen hemží různými urážkami. Nevím, kolik jich je stále aktivních, ale jedna určitě: Přiznání o sexu.
Tohle by mohlo být téma samo o sobě, rozjímání, že už se tu nevystytují jiné příspěvky, než:
"Je mi 15 a jsem stále panna - a teď mě všichni chvalte, jak jsem strašně úžasná, že to v dnešní době mladých ku*viček není obvyklé!"
"Miluji svou přítelkyni a nikdy v životě bych ji nepodvedl, prostě máme naprosto dokonalý vztah! Záviďte nám a uvědomte si, že ne každý se v dnešní době ku*ví. Vzkaz pro moje zlatíčko (ona ví, o kom mluvím): Miluju tě! Muck!! :* "
"Mám přítelkyni, která by skočila z okna, kdybych ji o to požádal. Přesto ji neustále podvádím a ještě si to užívám. A teď do mně, jakej jsem hajzl, muheheeee!"
Jo, opravdu mám pocit, že poslední dobou se tam nic jiného nevyskytuje. Dobrá, občas i taková přiznání, jak si to někdo naprosto opilý rozdal se svým nejlepším kamarádem, pěti prostitutkami a kozlem, který u toho hekal tak nahlas, že vzbudil sousedy. Ale ty tři příklady výše se opravdu vyskytují mnohonásobně častěji.
Jak už jsem řekla, dalo by se mluvit třeba i hodinu, co si o tom myslím a jestli stránka už neupadá... Když tak nad tím uvažuju, jo, možná to někdy sepíšu.

Dnes se objevilo jedno velice zajímavé přiznání. Ráda bych rozebrala nejen onen krátký text, ale především komentáře v něm. Pro ty, kterým se nechce celé přiznání číst, nebo se jim z nějakého důvodu nezobrazuje, se ho pokusím v krátkosti sepsat:
Jeden 18letý chlapec si stěžuje na svou žárlivost. Žije v tříletém vztahu, svou přítelkyni miluje nade všechno, ale strašně na ni žárlí a nemůže se zbavit pocitu, že ho na každém kroku podvádí, pokud nejsou spolu. Podle jeho slov za to patrně může dnešní doba, dnešní mládež a porno. Jelikož se s přítelkyní nevídá tak často, jak by si přál, nikdy se na porno nepřestal koukat, což vede k jeho paranoie. Krom přítelkyně jeho život stojí za dvě věci, protože ho pravděpodobně nikdo jiný nemá rád. V posteli si taky příliš nevěří a svou žárlivost přítelkyni nedává najevo, ač si sám uvědomuje, že je psychicky narušený.
Takže dle jeho slov za to může dnešní doba, mládež a porno. U tohohle jsem se zastavila hned při prvním přečtení. Svádět vinu na dnešní dobu a na to, jak se ostatní chovají... Jasně, to je totiž nejjednodušší. Souhlasím s tím, že promiskuita mých vrstevníků a mladších je velká. Nebo spíš - je více vidět, více slyšet díky internetu a médiím než dřív. Ale jelikož to nemám s čím srovnávat, nemůžu tvrdit, že se dnešní mládež kur*í více než předchozí generace. Navíc, v mém okolí se nějaká převratná promiskuita nekoná, ale asi jiný gang, že.
Co si budeme povídat, většina populace sleduje porno. Ať už jsou zadaní, nebo nejsou. Nevidím na tom nic špatného, naopak nechápu slečny, kterým vadí, když se jejich partner u těchto filmů baví patřičným způsobem. Co je na něm tak hrozného?
"Je mi 18, první část nejlepších let jsem věnoval jen ji..." Po téhle větě se cítím opravdu staře. To znamená, že nejlepší léta jsou do 21? To abych v dubnu místo narozeninovou oslavu vystavila pohřeb...
Když to shrnu, je super, že si uvědomuje svůj problém, to dokáže málo žárlivců. Přesto mi zde opravdu chybí tlačítko dislike, jelikož ty kecy, co má okolo, se mi absolutně nelíbí. Ještě jsem nezmínila vše, u některých věcí bych se chtěla pozastavit až při rozebírání komentářů.
ja z toho nemuzu: jsme spolu poměrně dlouho(3roky+) koukam ze ste vschni zvykli na mesicni vztahy.... az bude te spolu vic jak 25 let tak rikejte ze ste spolu pomerne dlouho
Zajímalo by mě, co by autor komentáře chtěl. Když si to spočteme, začali spolu chodit v patnácti letech. Myslím, že aby v tomhle věku vztah (ne)fungoval 3 roky, je úžasné. Dřív by to ani moc nešlo, jelikož puberta člověka dost změní. Považovala bych skoro za zázrak, pokud by někomu vztah vydržel přes celý "teenovský" věk.
Pravdepodobne zahyba. Nejsi typ ktery je pritazlivy podle toho co popisujes
Ano, toto je velmi častý jev v komentářích: "Pokud ve vztahu nezahýbá jeden, určitě zahýbá ten druhý." Toto nemůže nikdo myslet vážně. To, že si člověk nevěří, neznamená, že je nepřitažlivý. Ano, dle toho, co píše, má nějaký psychický problém (a možná nejen s onou žárlivostí), ale to neznamená, že jeho přítelkyně má tu potřebu hledat někde jinde.
Já ho obdivuju ... dokázal si přiznat, že je někde problém a je dokonce ochotnej to řešit jen aby ji neztratil ... to je v dnešní době obdivuhodné a doufám, že společně s přítelkyní najdete nějakej společnej kompromis držím palce
Žárlivost není o kompromisu. Tady se žádný kompromis hledat nedá. Leda, že by přítelkyně byla neustále zamčená ve sklepě. Jop, to je tak jediný kompromis, který by to vyřešil.
hm hm hm mrkva v zime
Asi jediný rozumný komentář, kterému jsem prostě musela dát like.
To nehodlám ani číst jak je to dlouhý
Bože, za co? Prooooč?? Jak dlouho by to trvalo? Asi minutu nebo dvě? Ne, zbytečná ztráta času, raději napiš komentář, jak je to moc dlouhý a jak by tě to čtení obtěžovalo. Protože nás všechny to totiž strašně zajímá. A samozřejmě - všichni budeme zdrceni, že sis to zrovna ty nepřečetl a tudíž si nemůžeme přečíst nějaký tvůj duchaplný komentář.
...Asi bych neresil zadne psychology, to sou stejne jen sarlatani co vi uplny hovinko, jen si mysli. Spis bych zacal cist fylozoficke clanky ktere ti otevrou mysl a chapani.
Protože chronická žárlivost je o otevření mysli, tudíž "fylozofie" pomůže! A ještě bych ho poslala za jehovistama, jen tak pro jistotu. Vůbec, proč vlastně máme psychiatry?
VADACH ZA KTERE NEMUZE??? TOTO JE NAJVAČŠIA SRAČKA AKU SOM KEDY ČITAL. Žiarlivosť je voľba, voľba nedôverovať blizkej osobe, voľba veriť že niesi pre ňu dosť dobry. Si proste srač ktory tu akurat sepsal seznam ubohych vymluv.
Mnoo... Nemůžu úplně tvrdit, že ten chlapec nemá pravdu, ale... Minimálně v jednom nemá. Žárlivost není volba nedůvěřovat. To fakt ne. Vím to z vlastní zkušenosti, ač nejsem chorobný žárlivec. Naopak, téměř vůbec nežárlím.
Před pár lety jel můj přítel na výlet s partou kamarádů v době, kdy já nemohla. Samozřejmě, že tam byly i jiné holky, vůbec mi to nevadilo, proč taky? Další den byl označen na Facebooku na jedné fotce. Seděl na lavičce, z každé strany jedna jeho kamarádka a culily se na foťák. Nic zvláštního - tedy, až na tu ruku jedné z nich na jeho stehně. Věděla jsem, že to jsou jen kamarádky (pokud si dobře vzpomínám, tak ta "šmatalka" byla dokonce homosexuálně zaměřená), ale přesto ve mně hlodal hnusný pocit. Úplně mě sžíral a já s ním nemohla nic dělat. A způsobila to jedna blbá fotka. Po pár hodinách spánku mě to přešlo a už jsem ten pocit dalších pár let nezažila. Takže to jen, abyste měli představu, že o důvěře to kolikrát vůbec není.

Žárlivost je strašná vlastnost. Ale sednout si s přítelkyní a mluvit o tom (jak tam spousta lidí radila) podle mého nic nevyřeší. Měl by to udělat, dusit to v sobě není dobré, ale mluvení ji nevyléčí. Pokud tedy není zapříčiněná něčím zvenčí či důvodem z partnerovy strany.
Dále se v komentářích vyskytovaly názory o tom, zda žárlivost je či není důkaz lásky, že je to jen potřeba někoho vlastnit. Popravdě řečeno nevím, k jakému názoru se přiklonit. Nemusíte toho druhého přímo milovat, abyste na něj žárlili (a hlavně mi nikdo netvrďte, že v každém fungujícím vztahu je láska z obou stran), zároveň ale neznamená, že když žárlíme, chceme někoho vyloženě vlastnit. To by totiž tuto touhu měla většina populace žijící v nějakém partnerství.
I když... Co když je to opravdu potřeba toho druhého vlastnit? Nepatří to náhodou k lásce? Když někoho milujete, chcete být s ním, chcete být pro něj důležití, vyjímeční a hlavně nechcete se o něj s nikým dělit (mám na mysli polygamii). Takže vlastně celá ta schopnost "milovat" je vlastně jen schopnost "toužit po vlastnictví nějaké osoby".
Ne, dobře, tu poslední větu nemyslím vážně. Ale zkuste se nad ní zamyslet, on to asi nebude úplný blábol a něco na ní přeci jen bude.

Chtěla bych o žárlivosti říct ještě pár slov. Žárlivost je hnusný pocit. Je to horší, než kdyby vám někdo vlil do dýchací trubice kyselinu sírovou. Jistě, pokud někoho dusíte ve vztahu, není to pro něj nic příjemného a může to být zničující. Ale onen žárlivec to taktéž nemá nijak lehké. Ne nadarmo se říká, že tento pocit sžírá. Ona je to pravda, skutečně to tak je.

A ještě poslední věc: Přílišná důvěra je špatná obdobnou měrou jako nedůvěra. Jen možná tolik nebolí. Ale já už na svou nežárlivou povahu doplatila. Tak jako ve všem i zde nejlépe funguje zlatá střední cesta. Tak se jí držte.

Vaše
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama