Září 2014

Peklo

30. září 2014 v 13:00 | Imaginární přítelkyně |  Životní sitcom
Včera se mě kdosi zeptal, co plánuji do budoucna. A já se najednou zasekla. Jak si představuji sebe za takových 10 let?

Ještě před rokem bych suverénně odpověděla: "Krom skvělé práce a domku v mém rodném městě (nebo blízko něj), milujícího manžela, dvě děti, dva psy, pět koček a alespoň deset vodních či suchozemských želviček vyhřívajích se u malého jezírka se skalkou, které bych jim vytvořila na naší travnaté zahrádce." Prostě idilka.

Druhá studená válka

6. září 2014 v 19:54 | Imaginární přítelkyně |  Vzpomínky na internet
Když si tak usednu k počítači, první, co na mně vyskočí, je post z krásné a ušlechtilé stránky "Sčítání českých a slovenských otaku". Možná ji znáte, možná ne. Ale o to nejde, mohlo se to stát v podstatě v téměř jakékoli jiné facebookové skupině.
Jednalo se o print screen z nějakého anime (pro neznalce - japonský kreslený seriál) s českými titulky. V titulcích byla jedna kratičká věta, která vyprovokovala další frontu velice známé "Druhé studené války". Mnozí z vás ji znají spíše pod pracovním názvem: "Nenávist mezi pražákama a brňákama".

Pohádka

3. září 2014 v 17:58 | Imaginární přítelkyně |  Příběhy z nevědomí
A žili šťastně až do smrti...Ne, počkat - špatná fráze. Tak znovu:

Pijte vodu

3. září 2014 v 17:51 | Imaginární přítelkyně |  Životní sitcom
Víte, u nás se vždy pil sirup s vodou. Ah, ta jedovatá barva té sladidlem nasáklé chemikálie, kterou postupně rozpouští blahodárná čirá tekutina plná chloru a jiných pochutin, aby společně přinesly dokonalou harmonii chutí zavlažující vaše hrdlo. Které dítě by to nemilovalo. Obyčejnou vodou z kohoutku se jim nezavděčíte, ale zkuste jim do sklenice "plivnout" trochu barviv a jejich štěstí vystoupí na hranici blaha. Tedy, minimálně v parném létě po dvouhodinové procházce bez přísunu čehokoli obsahující molekuly H20, pokud nepočítáme sliny a bláto z vysychajícího potůčku, kde se vymáchaly od hlavy až k patě, včetně těch nových bílých bot. Vždyť přeci jen děti se dokáží zmáčet ve dvoucentimetrové klikatici vody protékající náhodně v lese a tvrdící o sobě, že kdysi (v době průměrné denní teploty asi o 10°C nižší) ji všichni považovali za vydatnou řeku, se kterou měl problém i hbitý jelen, pakliže ji chtěl přeskočit bez zmáčení kopyt. Dnes by tomu nikdo nevěřil, ale nezkazte chudince čirůčce tu radost. Třeba zase někdy vyroste do krásy, velikosti i síly. Nebude to dlouho trvat a s láskou budete na její dnešní velikost vzpomínat, až budete sedět na střeše chalupy a modlit se, aby povodně konečně ustoupily. Nebo minimálně v nejbižších hodinách kolem plul nějaký nafukovací člun sbírající poslední trosečníky a dopravil vás zpět na břeh.