Prosinec 2013

Co zbyde?

20. prosince 2013 v 19:50 | Imaginární přítelkyně |  Životní sitcom
Můj život byl vždy vázán s láskou. I když se mi jí nikdy nedostávalo dostatek.
Před několika lety jsem procházela obdobím, které do dnes považuji za nejdůležitější ve svém životě. Nic zvláštního se v něm nestalo, pouze jsem se zamilovala. Hluboce, ničivě. Nedokázala jsem si bez něj představit život. Dalo by se to považovat za první lásku, pokud by ten cit byl vzájemný.

Prokletá

19. prosince 2013 v 19:36 | Imaginární přítelkyně |  Příběhy z nevědomí
Sám. Sám v opuštěném tmavém pokoji, uprostřed ničeho.
Vlastně není úplně sám. Vnímá teplý dech člověka. Spícího člověka.
Dívka. Ne, není to člověk. Co vlastně je? Bezbranná, bezradná.. A přece tak silná.
V srdci zoufalá, zlomená...A přesto milující.
Není člověk, něčím vyjímečná. Obyčejná, pro svět zbytečná.
Neví, že on ji vnímá, vnímá každý její výdech, každé tlouknutí jejího bolavého srdce.
Má ji chránit. Proti všemu, co by jí mohlo ublížit.
Ne, ne proti všemu. Nemá ji chránit proti veškeré bolesti. Jen od jednoho člověka.
Plyšový medvídek.
Zakletý plyšový medvídek.
To ona ho zaklela. Dívka, jež je potomkem Cupida.
Napůl čarodějka, napůl posel lásky. Posel lásky s puknutým srdcem.
Jaká ironie.
Cítí její bolest. Slyší její bolest. Srdce naříká, pláče. Ona se ukryla do světa spánku a přece srdce vzlyká.
Proto jsem tu? Abych jí chránil proti nestvůrám? Jenže ta její není skrytá pod postelí. Ale tam venku. V širém světě, kam já se nedostanu.
Zaklela mě. Přála si, abych ji chránil proti bolesti. Skočila do propasti. Věděla, že dopad bude bolet. Že propast nemá jediné dno. Že ji jich čeká desítky, možná stovky. A přesto skočila. A teď tu leží, srdce zkroucené bolestí. Zlomené, prokleté.