Krysař

24. ledna 2013 v 11:26 | Imaginární přítelkyně |  Životní sitcom
"Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař."


Každý z nás hledá někoho, s kým by chtěl strávit zbytek života. Svého prince na bílém koni, či princeznu s dlouhými zlatými vlasy čekající na záchranu z vysoké věže, jež chrání krvežíznvý drak. Pro někoho má tento vyvolený kudrnaté kadeře a alesoň jednou už byl zachraňovat děti v Africe, pro jiného je vysněným partnerem metalista, jehož hlavní příjem tvoří okrádání důchodců, které pak používá jako pokusná morčata a dobrovolné dárce orgánů.



Kdo svého vyvoleného najde, může zažít opravdové životní štěstí, které mu vydrží až do smrti. Ale co když všechno dopadne úplně jinak a vy se na ulici srazíte ne s bílým koněm a jeho jezdcem, ale cizincem v temném hábitu, jehož tvář skrývá černá kápě?

Vzhlédnete do ďáblových očí a jeho hlas namísto kouzelné píšťaly uloupí vaši vůli. Nejste schopni myslet jako předtím, vaše tělo ovládá onen neznámý. A jako trofej si vezme vaše srdce. Drží ho ve svých dlaních a nepustí jej, ať se stane cokoli. Na vaši prázdnou hruď ale stále doléhají problémy, které se už nemají kam uložit. Tíží čím dál více, ale zloděj vašeho největšího pokladu vám nehodlá na mrtvé místo vložit vlastní srdce, aby díru zaplnil. Protože vy nejste Agnes. Svůj ztracený orgán už nezískáte zpět. Pouze tíha na hrudi vás přinutí vydat se do Sedmihradské země.

Poslední, co ve vaší hlavě utkví, bude zvuk jeho píšťaly: "Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař."

To by byl ještě šťastný konec. Vy se dostanete na místo, kde už vás žádné problémy nebudou tížit, kde neexistují balvany ničící vaši duši. Ale tento příběh nekončí šťastně. Má delší pokračování a konec v nedohlednu.

Nechcete se vzdát, nechcete ještě vstoupit k oné nebeské bráně. A tak žijete dál. Díra v hrudi se zaplňuje novým srdcem, které pomalu rozkvétá jako malé poupátko růže. Uvnitř poupátka však chybí to hlavní - nejdůležitější okvětní lístek, který se vždy schovával přímo uprostřed a chránily jej ostatní lístky. Ten jediný měl barvu zlatou, třpytil se jako ten nejkrásnější klenot, avšak přes rudé společníky jej nebylo vidět. A tento lístek si s sebou nesl úžasnou schopnost. Schopnost se zamilovat.

Vaše pouť pokračuje, Krysař si konečně našel svou vysněnou Agnes a zdá se, že už je vše, jak má být. Avšak vaše nové srdce už nedokáže přijmout ten krásný pocit, kterému se říká láska.

A co původní srdce? Stále jej dřímá Krysař, i když už na něj možná zapomněl. Leží uprostřed dřevěné pokladnice a nemůže ven. A kdo ví, jestli tam nezůstane navždy...

A jaký je vzkaz pro mé čtenáře? Jen přání. Přeji si, abyste nikdy nenarazili na Krysaře. Nestaňte se krysou, která musí poslouchat jeho píšťalu. Z oné temnoty se těžko vychází ven a bludiště je to větší, než začarovaný labirint na pozemku Bradavic. Ale i přes to, nebojte se zamilovat. Je to krásný pocit. A nic jiného vám ho nenahradí.
Vaše

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama