Už nikdy nebudu důvěřovat úsudku mého minulého já

Včera v 21:31 | Imaginární přítelkyně |  Vzpomínky na internet
Znáte takovou tu touhu přečíst si knihu, kterou jste četli v rané pubertě? I když víte, že se Vám dnes už nebude líbit, protože přecejen literatura pro děti okolo dvanácti let (většinou) není na stejné jazykové i obsahové úrovni jako literatura pro dospělé, ale přesto Vás ta zvědavost úplně spaluje. Nemůžete si pořádně vzpomenout, jak ten příběh dopadl, jak probíhal, nebo na jiné detaily, které za každou cenu právě teď musíte vědět. Nebo si pamatujete, jak se Vám líbila a chcete se vrátit do svého dětství.
Přesně toto se stalo i mě. Tedy, s jednou malou odchylkou - nejednalo se o knihu, ale o fanfikci. Vlastně s dvěma malými odchylkami - nejednalo se o jedno dílo, ale rovnou o tři.
 

Literatura 21. století

16. ledna 2017 v 16:36 | Imaginární přítelkyně |  Životní sitcom
Vzdělávat by se člověk měl v každém věku a v každé oblasti života. Už od základní školy je nám štěpováno, že k jedné z nejpodstatnějších oblastí naší kultury patří literatura. Už od nepaměti patří k maturitním předmětům a bez znalosti jejích základů Vám onen důležitý list papíru nedají (mluvím o maturitním vysvědčení).
A i když se ve školách mluví především o knihách a autorech dávno minulých, i některé novější kusy mají potenciál vstoupit do dějin. A přesně o nich zde dneska psát nebudu.
Přesto je velice poučné zajít se podívat do knihkupectví, omrknout i regály, ke kterým běžně nenahlížíme. Mě dnešní výlet do ráje knih rozhodně obohatil.

Základní důležité znalosti do života

5. ledna 2017 v 18:17 | Imaginární přítelkyně |  Životní sitcom
Dnes jsem si uvědomila, že mi chybí základní všeobecný přehled. Ale teď nemyslím nejnovější drby z Poslanecké sněmovny, konspirační teorie o všem možném včetně více či méně pravděpodobných potomků Ády Hitlera, zda Labe teče přes Prahu nebo skrz Prahu, nebo jaké oko má Žiška zalepené na české pětistovce. Mluvím o mnohem důležitějších znalostech, alespoň tedy co se týče mého divně tvarovaného nepravidelně pravidelného šestnáctiúhelníkového kolečka, kterému říkám pokřivená realita. Pokud stále tápete, zkusím to říct jedodušeji, způsobem, kterému porozumí snad každý dvounožec žijící na této či velmi blízké planetě: Fantastická literatura.
 


Kniha pro neklidné spaní

2. ledna 2017 v 15:53 | Imaginární přítelkyně |  Životní sitcom
Také rok co rok bojujete s vymýšlením potenciálních dárků, které by Vám mohl Ježíšek nadělit pod stromeček? Mně se letos tento problém naštěstí vyhnul. Měla jsem totiž ne příliš krátký seznam knih, které by mi uděly opravdu radost, které jsem si zamilovala a chtěla je stůj co stůj mít ve své knihovničce, nebo takové, co bych si velice ráda přečetla. Mezi těmi ve zmíněné druhé kategorii si hověla i kniha Utěšitelky od Ruth Hallo. Už je to nějaký ten pátek, co mě zaujala anotace tohoto díla, a ač tento žánr příliš nečtu, má zvědavost ohledně tématu knihy byla větší.

JJ znovu a líp... nebo hůř?

18. října 2016 v 22:09 | Imaginární přítelkyně |  Vzpomínky na internet
Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky... Tímhle příslovím jsem se nikdy neřídila a ani u časopisu JJ tomu není jinak. Zvítězila má zvědavost nad rozumem.
A tak zde sedím, s notebookem na klíně, vedle mě leží obrázek Vaďákovy hlavy propalující mou zeď (vážně nevím, co mu udělala) a já se pomalu připravuji na nejhorší.
Minule jsem se pokoušela odhadnout, jak se může časopis zavděčit své cílové skupině, dnes se pokusím více zaměřit na své vlastní pocity. Výhoda tkví v tom, že jsem druhé číslo ještě ani neotevřela, takže mé rozhořčené výlevy budou čerstvé a nepoznamenané rouškou času. Nebudu mít tolik prostoru vydýchat to, co si na nás tentokrát tvůrci přichystali, tak snad mě omluvíte, pokud občas nebudu příliš objektivní. Jdeme se na onu řeku - tedy spíše bažinu - podívat blíže.

Další články